Proteze

Proteze (předsouvání) se v lingvistice nazývá předsunutí hlásky před slovo beze změny významu, předsunutá hláska se pak nazývá protetická hláska. Opakem proteze je afereze, kdy je naopak počáteční hláska odstraněna. Proteze funguje pro lepší odlišení jednotlivých slov v proudu řeči, často hrála roli při formování slov dnešních jazyků z protojazyků. Takto vznikl francouzský esprit z lat. spiritus, v češtině např. jablko z praslovanského ablъko, polské wątroba z praslovanského ǫtroba. Protetické v- je typickým prvkem současné obecné češtiny (před náslovným o- – voko, vokno místo spisovného oko, okno), v některých středomoravských a jihozápadočeských dialektech se vyskytuje protetické h- (hale, halmara/harmara místo spisovného ale a obecněčeského^[1] almara). Zřídka se vyskytuje ještě protetické obalované l- a obouretné polosamohláskové u- (jež je někdy zapisováno jako w).^[2] Ve spisovné češtině plní funkci proteze zvuku ráz.^[3]